Language Centres at a Crossroads

In my paper, I pay attention to the status of the Czech language and its future development. The lecturers´ active role in influencing changes of language status is commented. Similar reflections can be made about all European national languages.

At first, there are examined both language´s roles: Czech as the national language of the Czech Republic and Czech as the minority language according the European Charter for Regional and Minority Languages. Three sociolinguistics factors relating to language status are taken into consideration: the legislative anchoring of the Czech language, the number of speakers and the language use in main communication domains (Baldauf and Kaplan 1997, Černá 2014, Dovalil 2013, Neústupný and Nekvapil 2003).

Subsequently, the impact of social changes is commented. Canadian language research classifies the Czech language policy as a policy of non-intervention. Let me ask the question: do we really want to be only passive executors of EU and global language policies? How can we influence the position of the Czech language?

Let´s follow the significant current trends inside and outside the Czech Republic.

1. English became the first foreign language and the language of science in the Czech Republic. Do we want to promote the leading role of English or rather the plurality of languages particularly in context of Brexit? Will we establish equivalents to English scientific terminology?

2. There is an increasing number of international migrants and immigrants in the Czech Republic. Supporting their Czech language knowledge, we can facilitate their assimilation.

3. The aim of the EU language policy is to promote existing minority languages. We can also manage the symmetrical language situation, especially in boarder regions (Černá 2009).

4. We notice the continuously growing number of Czech students and economics migrants living abroad. We can support the maintenance of their native language in their new families in immigrated country.

5. Czech people build many traditional diaspora communities around the world. We can help them to maintain Czech language knowledge: we can provide the acquisition support for Czech expats. And we can initiate the recognition of Czech as a minority language in countries with large Czech communities, ex. in Germany or in Great Britain.

Regarding the process of language policy, on the governmental level, the legislation is created. But it is the task of academicians to create the factual basis for decision makers: to analyse the real situation and to determine possible problems.

Ve své prezentaci se věnuji statusu českého jazyka jakožto národního jazyka České republiky a menšinového jazyka v ostatních zemích světa. Jazykový status se odvíjí od právního zakotvení sledovaného jazyka, od počtu jeho uživatelů / mluvčích a od užívání jazyka v běžných komunikačních doménách (Baldauf a Kaplan 1997, Černá 2014). Tomu věnuje pozornost i současný výzkum (Dovalil 2013, Neústupný a Nekvapil 2003).

Základní otázkou je budoucí vývoj statusu českého jazyka v kontextu jazykové politiky Evropské unie. Status češtiny v roli národního jazyka je oslabován vznikem přeshraničních regionů (Černá 2009), podporou minoritních jazyků na území ČR, posilováním role angličtiny a příchodem nových imigrantů do ČR. Naopak čeština v roli menšinového jazyka české emigrace získává institucionální podporu.

My, jakožto vyučující, se aktivně spolupodílíme na akviziční jazykové politice. Můžeme rozšiřovat výuku českého jazyka pro imigranty, vytvářet výukové materiály pro imigranty i zahraniční Čechy. Můžeme také doplňovat chybějící českou odbornou terminologii. A jako lingvisté můžeme dokumentovat české diaspory a u mnohopočetných komunit upozornit na nutnost uznání českého jazyka za jazyk minoritní, jako například v Německu a ve Velké Británii.

References:

Baldauf R.B., Kaplan R.B. (1997): Language Planning from Practice to Theory. Multilingual Matters, Clevedon – Philadelphia – Sydney – Toronto – Johannesburg.

Černá, K (2014): Status des ö/Österreichischen Deutsch: Sprachenrecht und seine Auswirkungen. Language problems and language planning, Vol 38:3, S. 225 – 246.

Černá, K (2009): Czech – German Relationships and Identity in a Cross Border Region. In Carl, J., Stevenson, P.: Discourse and Identity in Central Europe, Palgrave Macmillan, Basingstoke. S. 96 – 121.

Dovalil (2013): Jazykové právo - konceptuální perspektivy a metodologie jeho zkoumání. In Gladková, H.: Jazykové právo a slovanské jazyky. FF UK, Praha. S. 13 – 30.

Neústupný, J.V, Nekvapil, J. (2003): Language management in the Czech Republic. Current Issues in Language Planning, Vol 4: 3-4.

Kateřina Černá is currently a Lecturer on Institute for Language and Preparatory Studies, Charles University in Prague. She studied German studies, Mathematics, Chemistry and Education in Pilsen, Marburg and Basel. She received Ph.D. (General Linguistics) from Charles University Prague, Faculty of Arts. She was involved in research work in a field of dialectology (University of Regensburg), sociolinguistics (Charles University) and language didactics (ICT: Academy of Sciences of the Czech Republic). Her recent research interests are the language planning and policy, conversation analysis and discourse analysis.